Sítotisk na koleni

In 2002-2008 we used hand screen. In 2008 we bought the embroidery machine and since then we create the face of toys with machine embroidery. We use silkscreen only by the smallest of toys (mouses, tigers etc.).

V dlouhém období 6ti let (2002 až 2008) jsme veškeré detaily na hračkách malovali zprvu pouze ručně, později jsme si osvojili techniku ručního sítotisku (přesněji serigrafie) a další barevné detaily dokončovali ručně, protože barevné soutisky při takhle přesných drobných detailech by se nám bez patřičného technického zázemí nezdařily.

Barvy používáme od českého dodavatele Sítaservis.

Rámečky " z králíkárny" ...Profíkovo oko zapláče...:-))

Při tisku využíváme průsvitnosti látky.

Stejným způsobem tiskneme bílou barvu.

Tímto způsobem tiskneme myšky, tygříky a kocourky, protože malá výšivka se nám v tomto podání moc nelíbila.

V roce 2008 jsme pořídili první vyšívací stroj. Měl 5 vyšívacích jehel, takže se při jednom "nabití" rámu mohlo prostřídat 5 barev nití. Po roce jsme zjistili, že nám stroj nestačí výkonostně a zakoupili stroj Tajima, který má 15 jehel a tedy může vyšívat 15ti barevnými nitěmi. Jeho kapacitu zdaleka nevyužíváme, ale až se nám více uvolní ruce, rádi bysme zkusili více využít jeho schopností.

Salon hraček

Salon of toys is selling festival of Czech manufacturers and importers of toys that are suitable for nursery school and household. At this salon is awarded the prestigious Czech brand "Good Toy". Our workshop won this award twice: for children's rattles and textile books.

Asociace předškolní výchovy a Sdružení pro hračku a hru pořádají od začátku 90.let Salon hraček, který se tradičně koná v MŠ Sokolovská v Praze. Jedná se o informativní a prodejní výstavu hraček, pomůcek, tělovýchovného i jiného vybavení pro mateřské školy, školní družiny, speciální školy, ale i pro rodiče. Cílem je podpora kvalitních hraček. Tady je možné si koupit dřevěné a textilní vánoční ozdoby, dekorativní předměty a hračky, které se často v běžných obchodech nenajdou. Každoročně se této výstavy účastní několik desítek firem z celé ČR, které nabízejí široký sortiment vybraných hraček, převážně z tradičních materiálů, ale i od drobných malovýrobců. Budova školky je vždy plná učitelek a rodičů s dětmi a je opravdu z čeho vybírat. Zajímavé jsou také různé drobné slevy.

V rámci Salonu hraček probíhá i hodnocení ankety Správná hračka, ve které jsou přihlášené hračky hodnoceny odbornou komisí a hračky, které splňují kritéria, jsou pak oceněny a mohou tento titul používat.



My jsme v roce 2006 přihlásili do soutěže naše Šapiťáky a měli velikou radost, když jsme uspěli. Následujícího roku jsme pak opakovali úspěch s flízáky a poté taky s textilními knížkami Agnes a Domeček. Knížky jsem pak pro jejich pracnost šila pouze jako autorské kousky.



V roce 2011 jsme získali ocenění za originální objímací/zavinovací panenky "Zavináči".

Skoro jako v cirkuse

Exhibition in České Budějovice in 2005, called "Almost like a circus".

Na podzim roku 2005 jsme uspořádali výstavu v galerii Kouzelná rybička v Českých Budějovicích. Bylo to krátce před veletrhem hraček a narozením naší první dcery. Cesta napříč republikou v autě nacpaném hračkami a dekoracemi už nebyla pro mě příjemná, ale bez brečících dětí za zády to bylo stále snesitelné. Spolu s námi vystavovali své autorské obrázky Bára a Marek Kuchařovi.

Třeboň a zase ten Cimrman

Když jsme jezdívali na jarmarky, navštívili jsme města, do kterých bysme možná jen tak nezavítali. V roce 2005 jsme byli v Třeboni na Čochtanově Třeboni, akci, kterou spolupořádali aktivisté sdružení Werichovci. V kašně na náměstí si zájemci mohli nachytat živé kapry. Holýma rukama.

Zde jsme potkali také režiséra Ladislava Smoljaka, který zaštítil svu přítomností tradiční závodní běh s kufrem, na paměť Járy Cimrmana a jeho posledního úprku s kufrem.

Využili jsme příležitosti a zmínili se o našem Ferdinandovu. Pan Smoljak nám zanechal svůj podpis na našem historicky prvním propagačním materiálu, který jsme si dali vytisknout, na pohlednici. Nad úrovní pohlednice se prosím nepohoršujte, zasmát se ale můžete spolu s námi.

Veletrh hraček

Na podzim roku 2004 jsme poprvé zkusili veletržní prezentaci a účastnili jsme se 16.ročníku Veletrhu hraček v Praze. Sice jsme si vedle zavedených megaznaček připadali mírně nepatřičně, ale získali jsme zde první vážné odběratele a poprvé jsem zde viděla americkou hračkářskou společnost Lamaze, u níž jsem si koupila textilní knížku pro naši prvorozenou, která se narodila krátce po veletrhu. Taky to byla dobrá konfrontace naší práce s kvalitními firmami domácími i zahraničními. Veletrhu jsme se zúčastnili ještě jednou následujícího roku, ovšem s rozrůstajícím se počtem členů naší rodiny jsme podobné aktivity ukončili.

Dubai 2004

V roce 2003 nás na doporučení přátel přizval organizátor českého pavilonu k účasti na mezinárodní veletrh Global Village v Dubai ve Spojených Arabských Emirátech. Zkušenost to byla k nezaplacení. Hory lidí, kteří zboží zkoumali VŠEMI smysly, o ceně se dokázali dlouho a vášnivě přít až nakonec nic nepořídili. Zkrátka Orient se vším všudy.

Český pavilon byl zastoupen hlavně sklem. Sklo broušené, ryté, lustry, zrcadla, figurky. Byl považován za vkusný, ale drahý. My jsme se prezentovali s hračkami a polštářky a také s výrobou skleněných figurek, což bylo pro návštěvníky velmi přitažlivé.

Na veletrhu se prezentovaly země z celého světa - každý stát měl svůj pavilon se svým typickým zbožím. Nejzajímavější byly země Blízkého Východu, arabské státy a některé africké země.

Mnohé státy prezentovaly také svou tradiční hudbu...hudebníci byli muži, ženy jsem neviděla... Zajímavá byla hudba arabská, turecká.

Dubai je moderní město. Začátkem 50.let 20.století zde byla objevena ropa a rozkvět země šel prudce nahoru. Rodiče nynějších mladých podnikatelů zažili dobu, kdy se bydlelo jako za starověku. Na otázku, co budou Arabové dělat, až jim dojde ropa, zněla odpověď: "Zase přesedláme na velbloudy".

Ulice jsou v Dubai rozděleny podle druhu zboží, jako ve starověku.Na rybím trhu máte zaručeně čerstvé ryby.

A fíky mají úplně jinou chuť než ty naše z marketu :-)

V ulicích s metráží jsme byli v sedmém nebi.




















Muzeum nomádského života zachovalo původní domečky, ve kterých se dříve běžně bydlelo. Mnoho jich v Dubai k vidění není, protože téměř vše padlo před bouráním a modernizací města. Ve skanzenu jsme zastihli tradičního léčitele, který nám ukázal pouštění žilou.